Druhý díl seriálu o metodice tréninku dětí.

13.04.2014 22:00

JAK VÉST DĚTI V PŘEDPŘÍPRAVKÁCH?

 
 
Děti v předpřípravkách (U6) jsou stále především děti, které si hrají, nikoliv malí hráči. Správné je děti chválit a povzbuzovat, abychom je naučili, že nevadí něco zkazit, protože za chvíli se to povede. Špatně je otravovat dětem činnost přílišným opravováním nepovedených pokusů. Stejně jako při výchově v rodině podtrháváme význam trpělivosti dospělých, důslednosti v zásadních projevech chování dětí a radosti z činnosti. V neposlední řadě je třeba podtrhnout význam úsměvu trenérů (rodičů) pro nastavování příjemného prostředí.

Mít rád míč, pohyb a bavit se tréninkem! Nazývejme tuto dobu obdobím romance, které vytváří vztah ke hře jako k pohádce, nikoliv jen k obíhání met a stání v zástupech. Proto se budeme snažit vše, co chceme naučit, balit do hávu "hry na něco". Hraní si je nejvýznamnějším učebním postupem, protože děti jsou zaujaté hrou, prodlužuje se doba jejich činnosti a tedy počet opakování dovedností, které onou dětskou hrou učíme a zdokonalujeme. Pozorujme děti a stavme zejména na tom, co je zaujme.

Výchova a spolupráce s rodiči
Mimo fotbalový čas doporučujeme rodičům, aby naučili děti plavat a jezdit na kole, aby jim dovolili se "ušpinit"lezením na stromy či válením se po zemi a vedli je ke každodennímu pohybu. V sociálním rozvoji musí rodiče věnovat pozornost vztahovým záležitostem jako je řešení sporů s kamarádem (boj o hračky versus spolupráce při hraní si). Rodiče by neměli děti do fotbalu nutit a říkat, že zlobí a nedaří se jim, kdežto ostatním ano. Naopak je vhodné, aby si s dětmi povídali o výborné zábavě, která jim báječně jde, co už všechno umí a jak se těší na příště. To zejména v momentech kdy prohrají a jsou smutné.

Je třeba od prvních okamžiků a pravidelně rodičům sdělovat, co trenéři požadují aktuálně pro trénink, např.: bez čepic, bez přílišného oblečení, bez kopaček, ale spíše s turfy.

Průběžným oslovováním rodičů, zejména v menších klubech, je vhodné vybírat ty, kteří jsou ochotni ke spolupráci v trénincích – asistenti trenéra a trenéři z řad rodičů. Těmto rodičům je klub schopen pomoci se základním trenérským vzděláním, nabízí konzultační i praktickou činnost se zkušenými trenéry.

Rodič v roli trenéra je v oddílech častým jevem. Pro úspěšné zvládnutí této role je nejdůležitější mít velikou trpělivosti a přistupovat k činnosti především jako k zábavě, ačkoliv z té role samozřejmě plyne odpovědnost. Pokud bude od předpřípravky tato role uchopena špatně, časem se to spíše zhorší.

V předpřípravkách je vhodné plánovat dva tréninky týdně v klubu, ale děti by měly být v pohybu každý den. Vedení tréninku je vhodné ve skupinách nejvýše do deseti dětí na jednoho trenéra. Jelikož jsou hry a cvičení na individuální činnosti, není třeba děti rozdělovat dle výkonnosti. Pokud však mají například přeskakovat nějakou překážku, je vhodné jich připravit více vedle sebe pro různý výkon. Činnost je vhodné obměňovat zhruba po pěti až deseti minutách, vzhledem k omezené schopnosti dětí udržet pozornost, ale můžeme se řídit i viditelným zápalem dětí pro činnost, nebo projevovanou nepozorností, či neochotou. Pokud se tak chovají jednotlivci, snažíme se je nějakým úkolem vrátit k činnosti. Pokud vázne činnost více dětí, je to signál ke změně činnosti, která je buď příliš těžká, nebo děti nebaví. Pokud však činnost děti viditelně baví, můžeme ji nechat běžet neomezeně dlouho.

Není třeba spěchat s hraním turnajů, ačkoliv pokud si děti před nástupem do mladší přípravky (kategorie U7) nějaký turnaj zahrají, a je vhodně organizován k jejich věku (3:3, 4:4), tak to věci prospěje. Nespěchejme k hraní utkání 4+1, v nichž je zbytečně moc dětí na jeden míč a ti slabší se k němu nedostanou.

V tomto věku se rozhodně nezabývejme týmovým herním výkonem.

Trénink předpřípravek by měl obsahovat především hravá cvičení, kdy má každý míč. Trénink by měl zahrnovat fotbalové hry jednotlivců až trojic, zábavná silově-rychlostně-obratnostní cvičení a pohybové hry. Pro rozvíjení nových dovedností s míčem je třeba opakovat činnost, kterou chceme naučit, alespoň 10-15x. Činnosti opakovaně ukazujme v co nejlepším provedení a slovy doprovázejme pouze ukázku. Děti se mnohem lépe učí nápodobou viděného, než podle slovní instrukce! Pravidla her a cvičení mají být jednoduchá, aby je děti chápaly a víceméně plnily. Mírný přestupek proti pravidlům můžeme tolerovat, pokud nenarušuje strukturu hry, ale větší či opakované přestupky musíme důsledněji opravovat.

Příklady her a cvičení
Na žraloka: každé dítě se svým míčem přebíhá z ostrovu na ostrov udělaných z met a trenér je honí. Rozebíhání a zastavování s míčem, změny směrů i rozhodování kam dítě komplexně rozvíjí.

Kosmická dráha: každé dítě se svým míčem zdolává dráhu různé obtížnosti, přeskakování, podlézání překážek atd.= vyhýbá se černým dírám, přistává na planetách atd. a nabíjí si o trenéra motor = přihrávka z pohybu do pohybu.

Na lovce pokladů: Děti sbírají poklady (víčka od pet lahví, míčky…), které jsou volně rozmístěné v prostoru mezi domky a každý lovec se snaží vždy ulovit jeden poklad a donést ho do svého doupěte (obruč). Je možné lovit i dle různých barev víček, třeba že každý má nasbírat co nejvíce různých barev – orientace při vedení míče. Trenéři = piráti, mohou chytat lovce pokladů a brát jim poklady, což znamená, že berou těm, komu třeba utekl míč od nohy, nebo kdo vzal dva poklady.

Semafory: děti=auta se snaží rozebíhat, zastavovat a startovat podle toho, která barva svítí na semaforu. Trenér či více trenérů ukazují barvy a děti musí hledat, který semafor funguje.

Videa najdete na: http://fotbal.tvcom.cz/SportTv/Metodicka-videa

Technika kopu a převzetí míče
V prvním roce, kdy děti začínají organizovaně, necháváme hodně volnosti a občas ukazujeme, jak do míče kopat zejména nártem. Ve druhém roce činnosti dětem již častěji a opakovaně ukazujeme, jak do míče kopat, ale nevynucujeme si, aby to opakovaly nějakou sankcí či častou kritikou, spíše chválíme, pokud se dítě snaží. Zatím jim stále můžeme ponechat přirozený kop bodlem, ale pokud někdo opakuje kop nártem, chválíme jej. Pro děti je přirozené kopání v pohybu, nikoliv z místa. Nesnažme se učit kopání vnitřní stranou nohy - placírkou. Nejdříve učíme převzetí míče, až později, spíše v mladší přípravce (U7), když děti dokážou odhadovat místo dopadu míče na zem, zpracovávání míče přihraného vzduchem. Při převzetí míče, který letí po zemi, je vhodné ukazovat a žádat zastavení "placírkou" nikoliv šlapáním na míč.

Příklady her a cvičení
Hřiště s více brankami (1m) různě rozestavěnými po hřišti, děti se snaží dát góly do branek jakýmkoliv způsobem, na který přijdou, nebo způsobem, jaký určí trenér. V další variantě mohou začít bránit trenéři či rodiče – omezenou aktivitou, kdy dětem spíše překáží, a tím je nutí ke kličkám. V další variantě je zhruba o polovinu míčů méně než hráčů a hrají všichni proti všem na všechny branky.

Hra 1:1 na minihřištích může navazovat na přihrávková cvičení.

Hřiště s malými brankami, týmy 2:2. Trenér může pomáhat těm, kteří mají míč. Když má trenér míč, občas zastaví hru (pokyn zmrzněte) a ptá se dětí, kam mu naběhnou, kam by jim mohl přihrát.

Zábavná silově-rychlostně-obratnostní cvičení a pohybové hry
Pohybové činnosti bez míče rozvíjí koordinaci celého těla, což se ukazuje v různých typech pohybu, ve změnách směrů, přeskakování podlézání, lezení a základních gymnastických dovednostech, které připravují dětský organismus. Vyváženě doplňuje a kompenzuje fotbalový typ zátěže. Děti se tak připravují na pozdější specializovanější trénink, předcházejí svalové nerovnováze a vytváří si široký rejstřík pohybových dovedností. Pohybové hry, ať již s míčem či bez něj, pomáhají orientaci v prostoru a vytváří vnímání hry.

Příklady her a cvičení
Ocasáci: Děti si vytahují rozlišováky, které mají zastrčené vzadu za trenýrkami. Mohou hrát jednotlivci či družstva.

Honičky: Nikoliv vyřazovací = děti nesmí být vyřazeny z činnosti.

Mrazík: Mrazíci = děti, které honí, jsou označeny (rozlišovák v ruce, nebo ruka nahoře) koho chytí, "zmrznul“. Na místě s roztaženýma nohama volá o rozmrazení ostatní. Rozmrazí ho podlezením mezi nohama. Mrazíky mohou být i trenéři či rodiče.

Zrcadlová honička: Honící hráči mají v ruce metu či rozlišovák. Pokud chce hráč uniknout, udělá nějaké cvičení (sed, leh, výskok….), honič musí to samé zopakovat a teprve pak dát babu pokud to stihne.

Přetahování lanem: Týmy, jednotlivci, různé varianty s běháním podlézáním lana atd.

Hry na zvířata: Na úseku asi 10 - 20 metrů děti předvádí různé druhy pohybů zvířat, které předvádí trenéři, či je vymýšlí samotné děti. Lezení, plazení, válení, skákání…
 
Autor: Antonín Plachý