Jaký byl turnaj v Hlušicích

07.12.2016 15:58

Na víkend 3.-4.12. jsme si naplánovali účast na mezinárodním halovém turnaji blízko Nového Bydžova. K jedinečnosti turnaje přispěl hlavně fakt, že se všechno odehrávalo na jednom místě a to v prostorách bývalého zámku, kde teď sídlí místní učiliště. Nebylo tedy ani nutné mít šatny, stačilo se převléknout na pokoji, zorientovat se ve spletitých cestičkách a zákoutích monumetnální stavby a už se vstupovalo na nově položený povrch místní haly. Když mluvím o pokoji, tak to platí pro všechny ostatní týmy, ale ne pro nás. Vzhledem k tomu, že jsme se přihlašovali jako poslední a pořadatelé už neměli pokoj kam nás umístit, našli jsme útočiště v místním školním klubu, prostorné hale s vyvýšeným pódiem. A to bylo něco pro kluky. Akademické prostředí přímo svádělo k nějaké kulturní činnosti a kluci tomu podlehli velmi brzy. Hned si začali zkoušet divadelní vystoupení a tak nás trenéry vyháněli pryč, aby měli klid na zkoušení. Co většinou na turnajích nemáme rádi, tedy dlouhé pauzy mezi zápasy, bylo tady vlastně ku prospěchu. 

Vedle utužení kolektivu a odhalování perspektivy pro divadelní prkna jsme měli v plánu odehrát i zápasy a i tady si kluci ze začátku vedli velmi dobře. Hned na úvod nás čekal těžký trojboj Choceň, Liberec bílí a Liberec modří a zvláště poslední zápas s "modrými" byl jednoznačně ozdobou turnaje i když výsledkově dopadl z těch tří zápasů nejhůř. Chvíli nám sice trvalo než jsme se srovnali s hopíkem, který skákal všude možně a s mantinely, ale zvládli jsme to a skupinu zakončili na 4.místě s nejvyšším počtem vstřelených branek ze všech týmů. Ale právě proměňování jasných gólových příležitostí byl náš největší nepřítel a právě on nás připravil o lepší místo ve skupině. Většinu zápasů jsme po 5-7 minutách vedli třeba 4:0, ale právě neproměňováním dalších šancí jsme soupeře nedorazili a končili jsme tak zápasy v nervech za stavu 4:3 nebo 4:4. 

Druhý den bylo v plánu dohrávání základních skupin a následné zápasy "o všechno". Tomu odpovídaly i slzy po čtvrtfinálovém zápase. Bohužel to byly slzy smutku, ke kterým kluky dohnala prohra po penaltovém rozstřelu. Bylo ale vidět jak zápas prožívají a to je dobře. Jaký to rozdíl oproti poslednímu zápasu o konečné 5.-6. místo, který kluci vysoko prohráli ale k slzám už bylo daleko. Turnaj probíhal jako celý náš půlrok smrsknutý do 2 dnů. Střídání skvělých výkonů s horšími. Jak týmově, tak i individuálně. To k tomuto věku stále neodmyslitelně patří, ale je třeba stále připomínat jak se chceme prezentovat i když nám to zrovna nejde. Přihráváním někam na náhodu se nic nenaučíme.