Ohlédnutí za zápasy 24.-26.9.

Během 3 dnů jsme zvládli sehrát celkem 4 utkání. Jako první jsme přivítali na domácím hřišti v rámci Jihovýchodní ligy Kolovraty. Od začátku zápasu jsme soupeře přehrávali lepším pohybem a kombinační hrou. Zatím to není v takové rychlosti, ale je dobré vidět, že se kluci na hřišti vnímají a dokáží předvést krásné akce. Mohli jsme se tak radovat z výhry, kterou nám však Kolovraty vrátili o den později. Další parta to měla v neděli proti Kolovratům o něco těžší. Tyto týmy jsou plné šikovných kluků, ale není jich v ročníku třeba tolik, aby mohli hrát soutěž na dvě hřiště. Většinu zápasu jsme se spíš bránili, ale dokázali jsme být nebezpeční z rychlých protiútoků. Občas nám chyběla rychlost a to nejenom ta běžecká nebo startovní ale i rychlost v myšlení, kdy nám chvíli trvalo, než jsme přepnuli na bránění. Celkově určitě těžký, ale přínosný zápas, při kterém už nestačí dělat kličky na místě a rozhodovat se dlouho co udělám (musím ale říct, že někteří kluci obstáli velice dobře).

Kromě zápasu s Kolovraty jsme v neděli změřili síly na dvě hřiště s Duklou. S tímto soupeřem se potkáme na kvalifikačním turnaji Ondrášovka cupu a těšil jsem se na to, jak si povedeme. Celý zápas jsme měli problémy s roztahováním hřiště a většinu akcí jsme se tedy snažili procpat středem. Jak kluci poznávají, ne vždy se to podaří a většinou tam o míč přicházíme. Dukla byla v tomto směru už o trochu dál a díky tomu se jim dařilo nás několikrát prokombinovat. Budeme se tomu teď v tréninku věnovat, protože individuálně jsme určitě horší nebyli. Ba naopak.

Tečkou za víkendem byl pondělní zápas ve Vraném nad Vltavou, kam si nás pozval výběr Prahy západ. Oproti zápasu s Duklou jsme měli více času na práci s míčem a hned bylo vidět, že když je čas můžeme hrát pěkný fotbal plný kliček a přihrávek. Pokud si ale nebudeme roztahovat hřiště, ten čas proti týmům jako je právě Dukla mít nebudeme. Účet za čtyři zápasy: 2 výhry 2 prohry … ideální mix pro sebevědomí ale i pro přemýšlení nad tím co dělat lépe.