Z posledních mistrovských zápasů

V posledním podzimním ligovém zápase jsme přivítali Spartu. Povzbuzeni posledními výkony jsme byli od začátku vyrovnaným soupeřem. Do šancí jsme se přesto dostávali poměrně zřídka. Ani mladší sparťané neměli tolik vyložených příležitostí a když už nějakou ano, zlikvidoval jí skvělý Baštík. Stalo se tak něco, co za celou sezónu nepamatujeme. Téměř hodinu se hrálo bez branek. Jako první jsme inkasovali my, ale to nám paradoxně pomohlo a naší dobrou hrou jsme si začali vytvářet i vyložené šance. To, že jsme nepolevili a hráli dál svou hru, nám přineslo vedení 2:1. Bohužel největší problém jsme v měli v tomto zápase s částí hry hned po našem gólu. Jak vedení 2:1, tak i vedení 3:2 ještě 10 minut před koncem jsme velice rychle ztratili a nakonec podlehli 3:4. Má se končit na vrcholu a takovéto rozloučení s podzimem bylo určitě na úrovni a kluci věděli, že odehráli dobrý zápas a byli blízko k bodům. Průběh zápasu strhl i fanoušky a tak se z okolních zídek střídaly pokřiky „Tem-po“ a „Spar – ta“ a bylo to celé fajn.

Hned poté nastoupila druhá parta proti Královicím. Dva naše rychlé góly kluky hodně ukolébaly a místo toho, abychom soupeře trápili kombinacemi, ke kterým byl prostor, tak jsme hodně naráželi. Na to jsme kluky museli trochu důrazněji upozornit a do konce zápasu už to byla ta hra, která vede k úspěchu. Zarážející bylo pouze velké množství soupeřových protiútoků 1 na nikoho, 2 na nikoho, 3 na 1. Je jasné, že chceme co nejvíce útočit, ale k herní inteligenci patří i rozhodnutí jestli mám podpořit útok nebo v tu chvíli raději zůstat více vzadu a zajistit situaci.