Zhodnocení Slávie a střípky z naší koncepce
K utkání se stejně starou Slávií jsme nastoupili v jejich tréninkovém areálu. Celé utkání se odehrávalo v duchu kvalitního fotbalu z obou stran. Slávie, stejně jako my, (Slávie byla v tomto lepší) se pokoušela o spoustu způsobů, jak obejít soupeře. Sešívaní vynikali také prvním dotekem do protipohybu a dodržováním rozestavení na přední a zadní. My jsme dle mého názoru byli zase lepší v přímočarosti a tahu na branku. Nebáli jsme se jít jeden na jednoho nebo jeden na dva. Což je pro rozvoj činnosti obcházení soupeře v tomto věku důležité. Hráči se tak mohou naučit, že když obejdou jednoho soupeře, tak že si míč nesmí ukopnout daleko od nohy, aby mohli v obcházení pokračovat.
Postupem času si sami hráči (nebo za naší postupné asistence) začnou vyhodnocovat jednotlivé situace, kdy je lepší se pouštět do obcházení a kdy je vhodnější přihrávka. V této sezoně však zůstává priorita v neustálém kličkování (období mezi 6-11 let je pro tuto činnost zlatým věkem učení).
V nadcházejícím období nás bude čekat rozvoj koordinace, dynamiky, zpracování míče a prvního doteku.
Během zápasů můžete pozorovat, že si hráči zkouší všechny posty. Zkouší si jaké je to stát v bráně, jaké je to hrát v zádějš, ale i ve předějš. Důvodem tohoto střídání postů je, aby si hráči vyzkoušeli jaké jsou hlavní zásady na daném místě.
Když jsou kluci v bráně, tak se zlepšují v odhadu na míč, jak a kdy vyběhnout, jak chytit míč. Někteří jsou logicky šikovnější, u jiných je velký předpoklad, že to do budoucna nebude jejich post. V zápasech můžete pozorovat (a bude to časté), že spoustu branek bude padat z rozehrávky od brankáře, nebo díky tomu, že se brankář rozhodne kličkovat nebo jenom díky tomu, že zatím neumí chytit míč do ruky (což určitě můžete trénovat doma, patří to k všeobecné koordinaci).
Když si člověk dá na misku vah, jestli je důležité, aby si to dotyčné dítě vyzkoušelo, jak by se mělo chovat v bráně a pár (nebo i víc než pár) obdržených gólů a třeba i prohraných zápasů (přípravka), tak my volíme jasnou cestu.
A proč se střídají ve předějš a vzádějš je taky na snadě. Hráč se musí naučit zodpovědnosti, že když nebudeme mít míč, musí mít hráče (každý jenoho :) )Ty vzádějš mají soupeřovi útočníky a ty vepředějš napadají míč. V opačné situaci, když máme míč tak všichni útočíme (už nikoli všichni za míčem), ale snažíme se nabíhat do volných prostorů.
Vrátim se ještě ke koučinku dětí. Jsem velmi rád, že většina z vás se snaží povzbuzovat naše hráče, nikoli jim "radit" co mají udělat (viz. přihrej, střílej, nedej bože třeba zakopnito, uražto, odkopnito... - snažíme se uhrát všehcny míče i pod tlakem přesily...). Cílem je hráče dostat pod tlak, aby se naučili pod tlakem řešit situace fotbalově.
Hráči si na to nejlepší řešení musí přijít sami. Když na něj nepřijdou, tak to pomocí otevřených otázek s nimi řešíme (viděl si před bránou volného Pepu? není lepší udělat kličku do volného prostoru?). Tuto formu volíme z důvodů, aby si hráči přišli na správné řešení sami (ikdyž jim k tomu hodně dopomůžeme :) ). Kdybychom jim pořád říkali co mají dělat, tak z nich vychováme stroje, ne lidi, kteří umí přemýšlet a sami se rozhodovat.
Naším cílem je vychovat člověka, pro kterého je fotbal radost. Člověka, který dbá na své zdraví, na školu, hraje v duchu fair play, ctí soupeře, umí pozdravit, umí se rozhodovat, je samostatný a vždy se snaží vyhrát a zlepšovat se.